Ivanov vyvíjač vodíku2
Ivanov vyvíjač vodíku 2
Tento vyvíječ se vyznačuje velice jednoduchou mechanickou i po stránce elektrické konstrukcí. Podle zkoušení je schopen dodat 2litry plynu za minutu při napájení 8V/10A a to při pulsním napájení, kdy pracovní cykl je 90/10%.To znamená při tomto výkonu 80W spotřebujete o 10% energie méně,při stejném vývinu plynu,tj.70W.Podle zkoušek je ještě poměr 80/20% dobrý.
Celý vyvíječ je utvořen z nerezové trubky(nemagnetické) a tvoří vlastně kompaktní celek nádoby vyvíječe. Tím odpadá veškeré lepení nádob a skříní. Rovněž tento kompaktní celek je mechanicky spolehlivý proti náhodným tlakům a navíc pro automobilisty ideální možnost umístit třeba do zavazadlového prostoru,z důvodu všem známým při zastavení policií .Rovněž i finanční náklady jsou zde staženy na max. minimum.
Dál již víte,ze zkušeností z kopírování různých patentů,že většinou toto zařízení nefunguje tak,jak je popisováno. To se děje záměrně,že se vynechá malá,ale podstatná maličkost,nebo se jiná maličkost přidá. Jsou to ochranné důvody ,s nimiž většinou nesouhlasím,hlavně u volných energií,už z ekologického hlediska aj. Vzpomeňte si na Meyera u trubkových vyvíječů. Ano, vnější nerezové trubky, ale že střední jsou z kujné oceli a že pan Meyer používal vodu z kohoutku,ale že byla pod PH7 se zamlčelo a tak mnoho lidí po odzkoušení vše zavrhlo a nakonec se to obrátilo u tech. veřejnosti i proti němu.
Dle přiloženého obrázku je konstrukce vyvíječe jasná a technické propracování detailů bude na každém z Vás.Uvedu zde jen ty důležité veličiny,jež jsou nutné pro dobrou funkci.Na obrázku vidíte velice jednoduché připojení napájení.Odpadají zde různé průchodky ,nebo šroubové spoje.Nejdůležitější věcí napájení je plus pol na obal nádoby vyvíječe a mínus pol na střední elektrodu.Střední elektroda je z trubky z neuhlíkaté oceli,lidově řečeno jak staří kováři říkali – kujné železo.
Ocel k tváření je jednotný název pro veškeré kujné železo vyrobené ve stavu tekutém. Podle použití se dělí na konstrukční a nástrojové, podle chemického složení se dělí na oceli uhlíkové a slitinové...
Právě ty obsahovaly kujné železo s malým obsahem uhlíku a to je kujné železo s obsahem uhlíku pod 2 %.Ve vrchní části této elektrody vyvrtáte otvory pro průchod plynu,který pak povedete do nám známým bezpečnostním komponentům.Základní sestava tedy od vývodu z vyvíječe:pojistný zpětný ventil,probublávačka…
Jako elektrolytu použijete v případě železné střední elektrody elektrolyt kyselý. Působení kyselých roztoků se odráží v obsahu volně rozpuštěných iontů železa...proto je možné zde použít tento materiál.Pro kyselost a zásaditost je stupnice od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztoku neutrálnímu. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický.V mém případě jsem použil krystalickou kyselinu citronovou.
Minimální délka vyvíječe by neměla být menší než 300mm.Průměr není nijak kritický,odvíjí se od toho celková plocha elektrod,jakou chcete použít.Rozměr mezery může být od 3mm-10mm,pak můžete upravit vodivostí roztoku.Čím menší mezera,tak pak dochází k velkému proudění a rozklad se přerušuje,to je obrácené poznání,než jak jste zvyklí.Pro zkoušky jsem použil vnitřní trubku 16mm a nerezovou 24mm.
Schema regulace výkonu vyvíječe je přiloženo na obrázku a je použito zjednodušené nám známé zapojení s časovačem 555.Používám pracovní cyklus 90/10,kdy je nejlepší účinnost.Kmitočet je nastaven kondenzátorem 28uF a měl by se pohybovat od základního kmitočtu vodíku 8Hz až po vyšší harmonické(16,24,…),max.však 80Hz.Vyšší kmitočty pak už nepracují s lapačem volných elektronů,jež je složen z elektrolytu 10 000uF a třech diod u koncového tranzistoru.
Záver
Již na první pohled se zařízení jeví jako velice jednoduché,ale o to mně vždy šlo,bez velkých nároků na tech .záležitosti a možná dostupnost.Nikomu nic nebrání,aby si vyrobil těchto kompaktních válců několik,výrobně to není náročné,jen silonové závěrky je nutno vyrobit na soustruhu,nebo je možno elektrodu použít i jako svorník. No, až na to napájení a spojení obou prostor dírkami je to v podstatě to, co navrhl Carl Cella. Dělali jsme kdysi testy a zjistili, že uvnitř vnitřní trubky -- v zapojení ve stejné polaritě, (-) na vnitřní elektrodě a (+) na obalu -- vzniká prakticky jen čistý vodík a v meziprostoru jen kyslík! Cella proto pumpuje vodu pořád dokola a toho kyslíku se zbavuje v nádrži. Výhoda je pak v tom, že to nebouchá! Jakmile odvedeš kyslík pryč, třeba jen polovinu, získáš přítulný plyn, s nímž se dá dobře zacházet.
Náhľad fotografií zo zložky Ivanov vyvíjač vodíku2